Vyrazili jsme (teda alespoň my: Já Želva, Bětka,Mourek a Lída) v CCA pět minut po jedné a tak za pět půl druhé jsme dorazili do loděnice Přeštičáků. Tam jsme měli chvíli volno a pak se začali tahat lodě z loděnice (samozřejmě sami od sebe). Poté přišel (teď dávejte pozor) majitel hodně,hodně staré (dá se říct) ameriky, která tam byla vystavená pro milovníky starých lodí. Následovalo odemykání velkým dřevěným klíčem a odebírání vody z řeky do malé lahvičky,která poté byla předána dvoum turistickým účastníkům. Lahvička poté putovala do českého městečka, jehož jméno si bohužel už nepamatuji. Tam byla spolu s ostatními lahvičkami s vodou z jiných řek, říček,říčíčíčíček , potoků a potůčků slita do obrovské mísy a poté převezena do(pokud si dobře pamatuju)Španělska(Bětka tvrdí že do Rakouska) no ale hlavní je že byla předána,předána,předána mmmmmm…………asi Královi.
Vyrazili jsme na zcela rybničnatou vodu. Jeli jsme CCA 2 kilometry proti proudu. pak se obrátili a jeli spět. voda byla příjemná, klidná, každý se kochal přírodou. Avšak já Želva, trdlo jsem si nevšimla prutu nějakého dědy, rybáře a on na mě začal bezcitně řvát, že jsem hlucháá a kam to civim, pač já mu skoro lodí roztrhla jeho nit na ryby. Na štěstí se nic nestalo a já s klidem odjela.
Když jsme dojeli, přeštičáci pořádali hry na souši. potom jsme opékali buřty a pak (né moc hurá) domů.